Tato aktivita je koncipována jako badatelsky orientovaná výuka, která na praktickém experimentu představuje princip fungování inteligentních obalů léčiv (drug delivery systems). Studenti si vyzkouší přípravu hydrogelových kapslí z alginátu sodného a chloridu vápenatého (síťování polymeru) a následně ověřují jejich chování a stabilitu v simulovaném prostředí žaludku (kyselé pH) a střeva (zásadité pH). Součástí je metodický list pro učitele včetně formulace BOZP a přesahů do medicínské praxe, žákovský badatelský list a provázání s kompetencemi KRAAU.

Jde o didaktickou karetní hru určenou pro výuku chemie. Na základě souvislosti mezi strukturou látky a jejími vlastnostmi, hráči odhalují funkce látky v zubní pastě, sestavují funkční recepturu zubní pasty, odhalují nevhodná aditiva a obhajují své výzkumné závěry. Díky odstupňovaným pravidlům pro ZŠ, SŠ a VŠ, akčním kartám a QR kódům s přímým odkazem na odborné zdroje (PubChem, Wikipedia) umožňuje hra motivující objevováním mezipředmětových vztahů v proiduktu, který používám každý den.

Cílem předkládané aktivity je zažít v bezpečném simulovaném prostředí situaci, kdy žáci prezentují názory, které jsou v přímém rozporu s jejich osobním přesvědčením.

Cílem je rozpoznat vlastní emoční spouštěče (hněv, frustraci) a nacvičit techniky pro udržení neutrality a konstruktivního vedení dialogu.

Vysokoškolský učební text Umělá inteligence v geografickém vzdělávání je určen studujícím učitelských programů geografie pro základní a střední školy. Jeho účelem je podpořit rozvoj profesních kompetencí budoucích učitelů a učitelek ve shodě s kompetenčním pojetím jejich odborné přípravy. Text proto nesměřuje pouze k osvojení poznatků o umělé inteligenci, ale především ke schopnosti informovaně, kriticky, eticky a didakticky účelně začleňovat nástroje generativní AI do přípravy, realizace a hodnocení geografického vzdělávání. Publikace vymezuje základní pojmy spojené s umělou inteligencí, generativní AI, velkými jazykovými modely, multimodálními nástroji a GeoAI a objasňuje principy jejich fungování i limity. Pozornost věnuje tvorbě a iterativnímu zpřesňování promptů, práci s přiloženými dokumenty v režimu RAG a volbě vhodného způsobu nasazení AI podle povahy vzdělávacího úkolu. Obecné poznatky o AI ve vzdělávání propojuje se specifiky geografie, zejména s prostorovým a geografickým myšlením, kritickou geomediální gramotností, kurikulární prací, terénní výukou a autentickou zkušeností s místem. Praktickou rovinu textu tvoří modelové situace, ukázkové prompty, otázky pro samostudium a diferencované úkoly pro samostatné procvičování. Významnou součástí publikace je kritická reflexe empirických poznatků o vlivu generativní AI na učební výkon a myšlení vyššího řádu. Text se zabývá halucinacemi jazykových modelů, ověřováním informací, akademickou integritou, ochranou osobních údajů, technologickými nerovnostmi, kulturním zkreslením i environmentálními dopady AI. Zdůrazňuje, že didaktická hodnota technologie nevychází ze samotného nástroje, ale ze způsobu jeho pedagogického zarámování. AI je proto představena jako prostředek podporující profesní rozhodování učitele, nikoli jako náhrada jeho odborného úsudku, autentického pedagogického vztahu, terénní zkušenosti a odpovědnosti za kvalitu vzdělávání.

Na rozdíl od klasických, převážně technicky zaměřených učebnic pojímá tento text geoinformatiku jako rámec digitální geografie a způsob myšlení — ne jako návod k ovládání softwaru. Jeho hlavní inovací je důraz na rozvoj kritického myšlení: u každého výsledku klást otázku, co data a modely dovolují tvrdit a kde platnost těchto tvrzení končí. Sedm kapitol tvoří jednu cestu od prostorové otázky k jednání. První uvádí geoinformatiku a schéma KDE → PROČ → CO LZE TVRDIT → CO CHYBÍ. Druhá vysvětluje geodata a modely jako výseky reality. Třetí představuje GIS jako sociotechnický systém a infrastrukturu geografického přístupu. Čtvrtá rozvíjí prostorovou analýzu — od popisu k vysvětlení vedenému hypotézou. Pátá a šestá otevírají dvě infrastruktury pozorování, dálkový průzkum Země a GNSS, obě s vlastní nejistotou. Sedmá vše spojuje v otázku odpovědnosti za veřejné použití prostorové informace, včetně digitální nerovnosti. Každá kapitola staví výklad na konkrétní modelové situaci, na níž jsou principy ukázány v souvislém příběhu — od cholerové epidemie na londýnské Broad Street v roce 1854 jako učebnicového příkladu prostorové analýzy až po městský tepelný ostrov v Liberci sledovaný dálkovým průzkumem Země. Tyto mikrosituace propojují abstraktní pojmy s rozhodováním o konkrétním území. Učebnice je navíc bohatě doplněna grafickými prvky — infografikami, schématy a vizualizacemi — a nabízí tak příležitost osvojit si obsah nejen studujícím, jimž vyhovuje textový výklad, ale i těm, kdo dávají přednost grafické a vizuální formě. Text je určen budoucím i stávajícím učitelkám a učitelům geografie a míří na jejich kompetenční růst; každou kapitolu doplňují boxy, otázky a úkoly.

Přiložené soubory obsahují vzorové ukázky kartiček pexes sloužících jako vhodné  matematické rozcvičky k zopakování funkčních předpisů, základních vlastností a grafů dvou vybraných typů elementárních funkcí, a to lineárních lomených funkcí a exponenciálních funkcí. Při hledání odpovídajících si dvojic kartiček žáci trénují své dosavadní znalosti z oblasti vybraných dvou typů elementárních funkcí, vizualizaci grafů uvedených dvou typů elementárních funkcí a kritické i logické myšlení. Pracují-li ve dvojicích či menších skupinách, procvičují také argumentaci, schopnost komunikovat s vrstevníky, naslouchat jim a přijímat jejich názory. Kontrola správnosti přiřazení odpovídajících si dvojic kartiček může probíhat buď společně pod vedením učitele, anebo ji mohou uskutečnit sami žáci ve dvojicích, resp. ve skupinách za pomoci užití vhodných digitálních technologií, např. softwaru GeoGebra.