Sharon McMahon Sawyer

M. Nišponská (MN): Dobré odpoledne všem a vítejte u prvního podcastu Projektu UčiTUL. Sharon Sawyer jsme přizvali ke spolupráci za účelem podpory kvality vzdělávání učitelů na Pedagogické fakultě TUL prostřednictvím Projektu UčiTUL. Jsme hluboce vděční za příležitost, že jste zde na tři měsíce, což nám umožňuje těžit z Vašich odborných znalostí a laskavé a moudré osobnosti. Pozvali jsme Vás ze dvou hlavních důvodů. Za prvé, jste odborníkem na řešení konfliktů a společenských norem, a za b) nebo za druhé, jste jedním z nejúspěšnějších učitelů, kteří pravidelně získávají velmi, velmi vysoké hodnocení studentů na UMA a používáte kreativní a aktivizující výukové metody v každém svém předmětu.

Moje první otázka se týká tématu řešení konfliktů, ve kterém jste odborníkem. Mohla byste prosím vysvětlit, proč je pro budoucí učitele klíčové, aby dokázali řešit konflikty?

Sharon McMahon Sawyer (SMMS): Nejprve vám chci poděkovat, jak velkoryse jste mě zde na TUL přijali. Bylo mi absolutním potěšením s vámi v  několika posledních týdnech pracovat.  Ale abych odpověděla na vaši otázku, mladí učitelé vstupují do světa, který se rychle mění, a ve své kariéře budou čelit mnoha výzvám a mezilidským konfliktům. Je důležité, aby měli výborné komunikační schopnosti. Musí být schopni hluboce naslouchat dětem, které mají přirozeně omezenou schopnost vyjadřovat se kvůli svému stupni vývoje a věku.

Učitelé by tedy měli rozvíjet schopnost naslouchat, aniž by do konverzace se svými studenty vnášeli své vlastní nevyřešené emoce a osobní stresory. Musí vést všímavý rozhovor. Takže modelováním hodnot respektující komunikace, svým vlastním příkladem budou učitelé naplňovat potřeby všech svých dětí, kterými je učit se napodobováním a pozorováním, a také ztotožňováním se. Učitelé, kteří dokážou empaticky komunikovat se studenty, jejich rodiči a vlastními kolegy, posilují komunitní vazby a vytváří klidnější a ohleduplnější prostředí pro sebe i pro celou školní komunitu.

MN: Děkuji za tak hluboké a jasné vysvětlení, proč je důležité podporovat rozvoj kompetencí učitelů v oblasti sociálních kompetencí při řešení konfliktů. Během svého pobytu se také podílíte na zlepšování designu výuky a didaktiky vysokoškolského vzdělávání zde na TUL. Ráda bych se Vás tedy zeptala, Sharon, proč si myslíte, že výukové metody a design výuky jsou životně důležité pro úspěšné dosažení odpovídajících výsledků učení?

SMMS: Jako zaměstnanec University of Maine v Augustě mám tu výhodu, že máme vynikající fakultní rozvojové centrum a jeho zaměstnanci velmi úzce spolupracují s učiteli. Takže jsem velmi dobře obeznámena s důležitostí této oblasti a hlavně tím, jak designéři výuky dokáží úspěšně spolupracovat s učiteli.

Zde musím především zmínit, že se mi na TUL dostalo velké podpory od Petry Romportlové jako výukové designérky, a to při sestavování dvoudílného workshopu o strategiích učení ve velkých přednáškových kurzech. Tento workshop byl zorganizován v souvislosti s vyhodnocením dat shromážděných díky projektu UčiTUL během léta Andreiem Strukovem z UMA, který zjistil, že velké procento instruktorů i studentů na TUL je nespokojeno s přednášením jako s vyučovací a učební metodou. Vyučující trápí časová omezení a chtěli by být schopni více začlenit výuku řízenou studentem, ale bez nutnosti zavedení velkých změn v učebních osnovách. Aplikovala jsem tedy výsledky průzkumu provedeného Andreiem a využila svých vlastních zkušeností s výukou velkých přednáškových kurzů v průběhu let, ale i menších seminárních kurzů a online kurzů.

Dva zdroje, které používám v každém kurzu, který učím, a které bych doporučila, jsou Make it Stick od Roedigera, McDaniela a Browna, a Small Teaching od Jamese M. Langa. Tyto knihy nabízejí užitečné rady ohledně aplikování pedagogického a neurologického výzkumu do praxe. Krása je v tom, že všechny tyto metody, které jsou v těchto knihách navrženy, jsou malé, postupné techniky, které mohou učitelé použít k tomu, aby své studenty aktivně a nadšeně zapojili do učení. Přimět studenty, aby předvídali, co se budou učit, obnovili své předchozí znalosti, propojili to, co se naučili, a  prokládali nové znalosti se starými, to jsou účinné nástroje, které lze snadno implementovat v rámci již stávajících učebních plánů (tedy nevyžadují přílišné úpravy).

M. Marková (MM): To je skvělé. Sharon, Magda se Vás ptala na klíčovou roli řešení konfliktů v budoucí kariéře učitele a vím, že jste na tom během Vašeho pobytu společně pracovaly. Magdo, možná obrátím otázku na Tebe. Zapojila jsi Sharon do svých kurzů osobního růstu a sociální psychologie, mluvily jste o mediaci atd. Mohla bys pohovořit o tom, jaké bylo pracovat se Sharon a jak Sharonina přítomnost obohatila hodiny?

MN: Díky Míšo za tuto otázku.

MM: Myslím totiž, že to určitě obohatilo Tvoje zkušenosti a součástí projektu UčiTUL je, abychom se podělili o dobrou praxi. Což je podstatou aktivity KA5 na jejíž organizaci se podílíme. Můžeš nám tedy sdělit nějaké podrobnosti?

MN: V první řadě bych chtěla ocenit Sharonin mezioborový záběr; to, jak dokáže propojovat myšlenky, jak dokáže být kreativní, což je v souladu s mými pokusy o interdisciplinaritu v rámci mých hodin. Protože psychologie je interdisciplinární disciplína, zejména sociální psychologie a v ní sociální dovednosti a interakce.

To je to, co učitel potřebuje, aby mohl úspěšně ‚přežít‘. Je ve třídě každý den, týden po týdnu, měsíc po měsíci. Takže všichni, žáci i učitel a rodiče a celá komunita, jsou zapojeni do interakce, a všichni tito účastníci edukační komunikace by to měli vnímat jako pro ně smysluplné. Mým tématem, kterým se zabývám, je převážně mentalizace, což je schopnost představovat si chování lidské mentality. Znamená to, že za vaším chováním jsou určité myšlenky, přání a emoce. Že? A Shannon je ve všech těchto oblastech velmi erudovaná.

Proto jsem také ráda, že také korigovala můj článek o mentalizaci, protože různé mentalizační přístupy používá ve svých kurzech mediace na UMA. Takže jsem se jí zeptala, jestli by je mohla ukázat našim studentům. Skrze mentalizaci dochází ke kontaktu, k propojení, a proto je to podstatou mediace. Toto bylo jedním z hlavních zjištění neurovědy, že pro vývoj našeho sociálního mozku je interaktivita velmi důležitá.

MM: To vše zní zajímavě, ale mohla bys to prosím Tě přeložit do běžného jazyka pro nás, kteří se psychologií nebo tímto tématem na takové úrovni jako vy dvě nezabýváme? Můžeš uvést nějaké příklady toho, co konkrétně jste dělaly?

MN: Určitě. Budu pokračovat, jak je to s tím mozkem. Když se má mozek dobře vyvíjet, měli bychom vyžadovat, aby se naše děti a studenti stali obratnými v sociálních kompetencích. Ano, to je důležité pro celou společnost. Učitel je vzorem, jak zmínila Sharon, a neurověda zjistila, aby se mozek takto rozvíjel, musíte komunikovat s lidmi, musíte zapojovat žáky do učení, které probíhá přirozeným způsobem. Není to jen teoretický poznatek, náš mozek je opravdu takto strukturován. Učíme se přirozeně sdílením příběhů, prostřednictvím příběhů. A jak s tímto poznatkem naložit v praxi je to, co se učím od Sharon, protože  umí dovedně používat příběhy tak, aby upoutala pozornost studentů. Aplikuje teorii do reálného života prostřednictvím příkladů příběhů a také skrze hraní rolí či skupinovou práci, která může být kreativně použita v našich vyučovacích přístupech.

Možná bych zde požádala Sharon, zda by ona sama mohla poskytnout příklad mediační metody hraní rolí nebo některý z vtipných situačních scénářů, které používá, protože humor je také velkou součástí jejího přístupu.

SMMS: Dobře, takže jsme s Magdou spolu vyučovaly hodinu osobního růstu a ona přednášela o identifikaci poruch osobnosti, jako je narcistická porucha osobnosti, hraniční porucha osobnosti. A v diskusi, kterou jsem následně vedla, jsme tyto znalosti se studenty aplikovali na mediaci konfliktu, kde jeden z lidí měl narcistickou poruchu osobnosti.

Vysvětlila jsem studentům, jak mediace funguje, dala jim obecné pokyny, jak začít s mediací pomocí aktivního naslouchání a empatie, a základní otázky pro dotazování na konflikt. A pak jsme je po pár minutách rozdělily do malých skupinek a nechali je zprostředkovat hru. Takže šlo o hraní rolí. Šlo o situaci, kdy nevěsta, která měla problémy se svými rodiči, kteří se chovali špatně, zejména její otec, který se rozhodl, že se rozvede s mámou a nastěhuje se k nevěstině družičce. Což skutečně samozřejmě představovalo závažný problém pro všechny zúčastněné. A studenti si práci s řešením tohoto konfliktu opravdu užili. Přišli s opravdu kreativními řešeními.

A co je nejdůležitější, toto cvičení jim umožnilo aplikovat teorii mentalizace v praxi. Studenti se učili aktivně a velmi smysluplným způsobem, když teoretické poznatky o mentalizaci, zrcadlení, aktivním naslouchání  aplikovali do tvůrčí činnosti. Takže při hraní těchto rolí byli schopni propojit informace, které již znali z hodiny o mentalizaci. Dokázali předvídat, co se může stát dál. Své znalosti dokázali propojit s jinými oblastmi svého života a pedagogický výzkum ukazuje, že toto je právě účinný způsob, jak zapojit studenty do vlastního učení. A studentům se to líbilo. Užili si spoustu legrace.

MN: A je to je podstatou neurovědy, zjištění, jak se naše učení děje.  Je velmi efektivní, když jste v pozitivní náladě. Když to studenty baví, učí se bez jakéhokoli strachu a tato zkušenost byla navíc ztělesněna, protože se v rámci toho procesu nějakým způsobem chovali. Při aktivitě se mohli pohybovat, chodit ven, protože jsme je rozdělili do několika skupin, takže se navzájem nerušili. Některé skupiny mohly jít ven a pohybovaly se. A tato pohybová behaviorální část je také velmi důležitá pro učení. To je skvělé. Snad bych jen shrnula informace ohledně klinického kontextu, který jste zmínila.

Hraniční a narcistickou poruchu osobnosti jsme zvolily, abychom studentům ukázali extrém, hranice komunikace a ukázaly jim, že víme, že se jako vyučující mohou dostat do situace, kdy nastane stav nemožné  interakce s někým, a nemusí to být způsobeno jejich činy. Může to být kvůli nějaké osobnostní dispozici nebo nějakému stylu osobnosti. Ano, ale neznamená to, že se se studenty pohybujeme pouze v klinickém kontextu, protože používáme také některé jiné scénáře. Použili jsme i neklinickou situaci, protože většina lidí, studentů a rodičů jsou duševně zdraví lidé bez poruchy osobnosti. Chtěla jsem to tedy takto pouze zasadit do kontextu. Nyní bych ráda přešla k dalšímu velmi důležitému tématu, kterým je internacionalizace.

A já bych se Tě  Michaelo chtěla zeptat, protože jsi vedoucí a manažerkou aktivity KA5 v projektu UčiTUL, jejíž podstatou jsou příjezdy mezinárodních akademiků zde na TUL, aby zkvalitňovali procesy výuky a učení, jaký je Tvůj pohled na internacionalizaci a interdisciplinaritu jako součást dobré didaktiky vysokoškolského vzdělávání. Protože interdisciplinární propojování, jako je to se Sharon, kdy dochází minimálně k průniku psychologie, práva a pedagogiky, může studentům nesmírně zlepšit studijní zkušenost. Můžeš se tedy podělit o nějaký příklad vašeho společného učení?

MM: Musím říci, že pro mne to nebylo tak náročné na přípravu, protože to je to, co lidé obvykle uvádí jako námitku proti realizaci takového zapojení. Mám ovšem tu výhodu, že pracuji na katedře, na které dělám. Myslím tím, že výuka angličtiny a kulturních studií sama o sobě vyžaduje spolupráci s lidmi z různých zemí i oborů, jejichž průnik již zde byl zmíněn. Musím přiznat, že jsem byla velmi potěšena, když se mi naskytla příležitost sdílet zkušenosti s odborníkem z oboru, kterým je zde Sharon. Konkrétně, že měla jsem možnost ji pozvat, aby se podílela na jedné z mých přednášek, protože jsem se zúčastnila jejího workshopu, který jste zmínily v úvodu. A opravdu mě zajímalo, jak to, o čem mluvila, funguje v praxi. Jinými slovy, abych tak řekla, abych ji nahlédla pod ruce a viděla, jak dělá své triky, a proto jsem ji pozvala, aby přednesla přednášku a pracovala se studenty předmětu amerických studií. A bylo skvělé, že jsme tak mohla mít praktické zkušenosti s touto výměnou osvědčených postupů. Vím, že začlenit takovouto aktivitu do výuky se může zdát být skličujícím úkolem, protože akademici se zdají být příliš zaneprázdněni všemi různými druhy aktivit, které jejich práce obnáší. Přesto je to obohacující. A tento aspekt bych chtěla zdůraznit, a to jak s ohledem na učitele, tak, možná i důrazněji, s ohledem na studenty, protože někteří z nich by mohli být zklamáni, když jediným zdrojem informací během jejich studia je pouze jejich vyučující. Ne každý má možnost nebo dostatek odvahy vycestovat do zahraničí. Takže tato zkušenost pro mě byla nesmírně důležitá, abych studentům ukázala, jaké další možnosti pro internacionalizaci máme a využila je. Ne každý má dost odvahy absolvovat Erasmus a tak dále. A také…

MN: … někdy nemůžou. Možná kvůli …

MM: … času, nebo kvůli …

MN: rodinným problémům, když se starají o rodinu.

MM: Přesně tak. Ale možná bych se zde chtěla zeptat Sharon, jaké to bylo pro ni, a co dělat s tím, co jsem říkala o nedostatku příležitostí nebo odvahy vycestovat do zahraničí. Možná by bylo fajn zmínit konferenci COIL, která se chystá, nebo začít tím, co to je COIL? Protože když jsme reflektovali nedostatek příležitostí nebo odvahy vycestovat do zahraničí, a co bychom mohli udělat tady na TUL, abychom zvýšili podíl studentů, ale také učitelů, na internacionalizaci, COIL z toho vyšel jako vhodné řešení.

SMMS: COIL (Collaborative Online International Learning) je úžasná věc. Jedná se o kolaborativní mezinárodní online výuku. Na UMA jsme zapojeni do online vzdělávání od roku 1965. Jsme tedy skutečně na špici v tomto oboru. Před pandemií jsem se s Magdou setkala nejprve prostřednictvím Magdaleny Linhartové, mé kolegyně z UMA, a také díky Kenu Elliottovi, když byla Magda na návštěvě UMA. Magda mi pak dala kontakt na dalšího učitele z TUL, Pavla Klimenta, který se mnou následně vedl výuku skrze COIL, tak, že se mnou spolupracoval na sestavení jednoho modulu, jednoho tématu v rámci mého kurzu. A bylo to, bylo to tak úspěšné, přestože proces skýtal tolik zjevných překážek, které jsem ovšem ve skutečnosti vůbec nebrala jako překážky. Jako například časový posun. Moji studenti bývají podstatně starší a Pavel učí studenty tradičního věku.  Byla tam jazyková bariéra; byly rozdíly v časových pásmech. Přesto jsme to všechno nechali stranou a díky technologii jsme byli skutečně schopni vytvořit velmi robustní lekci na téma mezinárodní arbitráže.

Celé se to odehrálo v rámci mého kurzu řešení konfliktů a postavené to bylo na případu týkajícího se velmi slavného Klimtova obrazu, portrétu Adele Bloch-Bauerové, který se nazývá Žena ve zlatém. To je předmět, umělecký předmět, který byl ukraden židovské rodině ve Vídni a dcera nebo neteř chtěla, aby jí byl repatriován do Spojených států. Byl to tedy velmi dlouhý proces, který nakonec zahrnoval mezinárodní arbitráž. Ale dotkli jsme se tolika témat. Mám kamarádku historičku, která je profesorkou historie v důchodu a její specializací je holocaust ve střední Evropě. A ta krátce představila tuto éru.

V rámci té hodiny jsme měli studenty z TUL, z UMA, mou kamarádku historičku a mě na hovoru skrze Zoom. A byl to opravdu skvělý zážitek pro všechny. Moji studenti nikdy, nikdy nemuseli opustit své domovy. Přes jazykovou bariéru reagovali na diskusním fóru pomocí překladu AI, Google Translate. A to celé se odehrálo před lety, takže teď jsou komunikační prostředky mnohem lepší. A studenti spolu následně komunikovali přes e-mail a prostřednictvím diskusního fóra po dobu tří týdnů, což bylo neobvyklé.

MM: Taková aktivita nad rámec výuky je neobvyklá. A proto mě těší, že nyní ve spolupráci s prorektorkou TUL pro internacionalizaci, Kateřinou Maršíkovou, abyste informovali vyučující zde na této univerzitě o možnostech spolupráce skrze COIL, protože to může být obohacující jak pro akademiky, tak pro studenty, že?

SMMS: Ano, naprosto. Spolupracuji s Kateřinou Maršíkovou, která je prorektorkou pro internacionalizaci, a Evou Kuželovou Košťákovou, která je proděkankou pro internacionalizaci. Pracuji úzce též s Jen Cushman, naší novou prezidentkou UMA, která má velké zkušenosti s COIL, což je přesně důvod, proč jsme byli na UMA tak nadšení, že k nám přišla. Je pro nás skutečným darem a my opravdu chceme, aby se lidé napříč kulturami, časovými pásmy a jazyky spojili, jak jen je to nyní možné. Dříve to pro naše studenty na UMA až tak možné nebylo. Nicméně naším posláním na UMA je vzdělávat lidi, ať jsou kdekoli, a to se tak krásně propojuje v COIL, protože sdružujeme studenty zcela odlišných kultur, zcela odlišných jazyků a propojujeme je v rámci vzdělávací zkušenosti, stejně tak jako učitele, kteří spolupracují. Takže je to opravdu skvělý projekt a jsem hrdá na to, kam jsme ho dotáhli.

MM: Ráda bych pro posluchače zmínila, že jsme sestavili seznam lidí z TUL, se kterými budou sdíleny podrobnosti o této konferenci, kterou pořádáte a na které pracujete. Vy jste dávali dohromady seznam zájemců o spolupráci na straně UMA, že?

SMMS: Ano, mám seznam všech členů naší fakulty ze všech různých kateder. Snažila jsem se naplánovat možnou spolupráci mezi lidmi, o kterých vím, že mají zájem o mezioborovou nebo multidisciplinární práci. V tuto chvíli oslovuji tyto jednotlivce a zjišťuji, zda by rádi pracovali jako tým na pokračování posilování tohoto projektu, který jsme měli od doby před pandemií. Během pandemie byli trochu nečinní a více jsme se věnovali jiným věcem. Ale teď se vracíme do normálu a myslím, že se vracíme mnohem silnější než kdykoli předtím.

MM: Možnost této plánované spolupráce je pro nás opravdu důležitá z hlediska výměny dobré praxe a také z hlediska udržitelnosti projektu a následně i využití výsledků projektu, abychom zajistili, že tyto postupy budou skutečně zařazeny do našich osnov a že spolupráce bude trvalá. Tak aby přínos byl ve skutečnosti dlouhodobý.

MN: S UMA má TUL velmi stabilní spolupráci. Tato spolupráce byla většinou mezi UMA a TUL. Bylo to tedy bilaterální, ale trendem je zapojovat více partnerů z různých zemí. Byla bych tedy ráda, aby pedagogové z TUL popřemýšleli, zda ví o někom (nebo pokud už dokonce mají nějaké partnery z Evropy nebo odkudkoli ze světa), koho by bylo možné do COIL zapojit. My se v rámci plánované akce o naše zkušenosti velmi rádi podělíme, a pomůžeme s tím, abyste i vy mohli zahájit spolupráci s dalšími partnery.

Děkuji, Míšo, a děkuji, Sharon, za tuto úžasnou diskuzi. Jsem ráda, že se s Sharon zase uvidím ve třídě, zůstává na TUL do 5. listopadu. Takže se uvidíme na přednášce Sociální psychologie.

SMMS: Ano, uvidíme se v úterý, a 4. listopadu plánujeme mít zmiňovanou konferenci o COIL. V tuto chvíli se jedná o spolupráci mezi UMA a TUL, ale pokud budeme moci, a pokud se nám podaří najít další partnery a lidi, kteří by se akce chtěli zúčastnit, zapojíme je. A důrazně doporučuji všem pedagogům TUL nebo UMA, kteří mají o tento druh spolupráce byť jen vzdálený zájem, aby se konference zúčastnili. Bude to přes Zoom a neváhejte se nás během akce na cokoli zeptat, budeme odpovídat na vaše dotazy.

MM: Takže sledujte své e-mailové schránky! Protože o novinkách o této akci se s vámi brzy podělíme.

SMMS: Přesně tak.

MN: Děkuji a na slyšenou.

M. Nišponská: Good afternoon, everybody, and welcome to the first podcast of the UčiTUL Project. We invited Sharon Sawyer to support the quality of teacher education at the Faculty of Education at TUL through the Project UčiTUL. We are deeply grateful for the opportunity to have you here for three months, allowing us to benefit from your expertise and kind and wise personality. We invited you for two key reasons. First, you are an expert in conflict resolution and social norms, and B or second, you are one of the most successful teachers who are regularly receiving very, very high evaluations of students at Yuma, and you use creative and activating teaching methods in every class.

My first question is about the conflict resolution topic in which you are an expert. Could you please explain why this crucial for future teachers to be able to solve conflicts?

Sharon McSawyer: Well, first, I want to thank you for generously hosting me here at TUL. It's been an absolute pleasure working with you over the past few weeks.  But to answer your question, young teachers are entering a world that's rapidly changing, and they will be facing many challenges and interpersonal conflicts in their careers. It is important for them to have excellent communication skills. They must be able to listen deeply to the children who have a naturally limited capacity to express themselves because of their level of development and their age.

So, teachers should grow the competence to listen without bringing their own unresolved emotions and personal stressors into the conversation with their students. It needs to be a mindful conversation.   So, by modelling values of respectful communication through example, teachers will be fulfilling the needs of all their children, which is to learn by imitation and observation and also identification. So, teachers who can communicate empathetically with students, with their parents and with their own colleagues will strengthen community ties and create a more peaceful and respectful environment for themselves and for their entire school community. So, one thing we have.

M. Nišponská: Thank you for such a deep and clear explanation of why it is important to support the development of teachers’ competencies in social competencies in conflict resolution. You are also involved in improving instructional design and the didactics of higher education here at TL. So, I would like to ask you, Sharon, why do you believe instructional methods and instructional design are vital for successful learning outcomes?

Sharon:

So, as a faculty member at the University of Maine at Augusta, we have an excellent faculty development center, and the staff works very closely with our teachers. So I'm very familiar with how instructional designers can work successfully with teachers.

I really need to mention, first of all, that I've received a lot of support from Petra Romportlová as an instructional designer in putting together a two-part workshop on strategies for learning in large lecture courses. This seminar-workshop slash workshop was the result of data collected over the summer by Andrei Strukov of UMA University of Maine at Augusta, which found that a large percentage of both instructors and students were dissatisfied with lecturing as a teaching and learning method. So, the instructors were especially concerned about time constraints and wanted to be able to increase student-directed learning without major changes to the curriculum.  So, I applied Andrei's research and my own to my own experiences in teaching large lecture courses over the years as well as smaller seminar courses and online courses.

Two resources that I use in every course I teach are Make it Stick by Roediger, McDaniel and Brown, and Small Teaching by James M. Lang. These books offer practical applications of educational and neurological research. The beauty is that all these methods that are suggested within these books are small, incremental techniques that teachers can use to get their students actively and enthusiastically involved in their own learning. Getting students to predict what they're going to learn, retrieve their prior knowledge, connect what they learned, and interleaving and spacing new knowledge with old are powerful tools and easy to implement in the framework of existing lesson plans.

M. Marková:

That's brilliant. Sharon, Magda asked you about the crucial role of conflict resolution in future teacher careers, and I know you've worked on it together during your stay here. Magda, maybe I'll turn the question back to you. You have involved Sharon in your personal growth and social psychology classes, talking about mediation, etcetera. Could you talk about how it was to work with Sharon and how Sharon's presence has enriched the classes?

M. Nišponská:

Thank you Misha for this question.

M. Marková:

Because I think it has enriched your experience and part of the project is for us to share good practice. You know, that is part of this activity we've been working on together. So can you give us any details?

M. Nišponská:

First of all, I would like to appreciate Sharon's interdisciplinary scope, how she can connect ideas and how she can be creative, which connects well to my attempts to make my classes interdisciplinary and to use. Because psychology is interdisciplinary, especially social psychology and social skills and interactions.

This is what the teacher needs to be able to survive successfully. He's in the classroom every day, week after week, month after month. So everybody, pupils and the teacher and the parents and the whole community, are fulfilled, and it can be perceived as meaningful for all these participants of educational communication. And so my topic is mostly mentalisation, which is the ability to imagine behind the behaviour of people's mentality. Yes, meaning that behind your behaviour are certain thoughts, wishes and emotions. Right? And Shannon is so acknowledged about all these new topics.

For example, she also proofread my article about mentalizing, and she is using all these mentalizing approaches in her mediation classes at UMA. And I asked her if she could, she could show it to our students. And we are, we, we can very well connect through this mentalizing because it's the main part of the mediation actually. And also neurosciences, if you mentioned this, because this was the main finding of of neurosciences is that our development of our social brain is deeply interactive.

M. Marková:

That all sounds interesting, but could you perhaps please translate it into a common tongue for us who do not deal with psychology on such a level? The two of you do. Can you give us some examples of what you did?

Speaker 1:  { 8:51 }

Yes. So I will continue with the brain. So when the brain is to develop well has if the brain if if we wait, we want our children and students to become skilful in social competencies. Yes, and like it's important for all the society. So the teacher is the is the role model as as Sharon mentioned, and a new neurosciences found that if you have to learn this, you must interact with people, you must engage in learning that is very natural. So it's not the only about the theory, but also about stories, because this is how our brain is structured. We learn naturally through the stories. And this is what what I'm learning from Sharon.

How skilful is she with using the pieces and fragments of the stories to get students attention and to, to to get attuned to to the theory through the real life and examples of stories and also role-playing and like group work, which which can be so creatively used in our teaching approaches. Yes.

So maybe here I would like to ask Sharon if she could provide an example of of your role-playing mediation method and one of the funny scenarios you use, because the humor is also a big part of your approach.

Sharon:

OK so Magda and I had been Co teaching a class on personal growth and she had been teaching about identifying personality disorders such as narcissistic personality disorder, borderline personality disorder. And in my discussion we applied that knowledge to a high conflict mediation where one of the people had narcissistic personality disorder.

So I explained to the students how mediation works, just gave them general guidelines of how to start mediation using active listening and empathy and just beginning questions for, for asking about the conflict. And then after a few minutes, we broke them into small groups and let them mediate a role play. So the role play involved, it was a, it was a bride who was having problems with her parents who were behaving badly, especially her, her father who had decided that he was going to divorce mom and move in with the bride's maid of honor, the witness at her wedding. So of course, this was a a real problem for everyone involved. And the students really enjoyed working through the conflict. They came up with some really creative solutions.

And most important, this exercise allowed them to apply the theory of mentalization to practice. Students were learning to actively in an They were learning actively in a very meaningful way when they retrieve theoretical knowledge about mentalization, mirroring, active listening from their lesson on mentalization and connected it and applied it to a creative activity. So while while playing those roles, they were able to connect information that they already knew. They were able to predict what might happen next. They were able to connect their their knowledge to other areas of their lives, and pedagogical research shows that this is a powerful way to engage students in their own learning. And the students loved it. They had a lot of fun.

M. Nišponská:

And it's, it is also a great part, part of neuroscience, the finding that our learning is happening.  It's, it's very effective when you are in positive mood.

So when they are having fun, they are learning without any fear and this experience is embodied because they are behaving in some way. They can move, they can walk out because we divided them to several groups and so they don't disturb each other. They could some groups can go outside and and they were moving. And this movement like behavioural part is also very important for learning. So, so it has so many interesting associations and contacts and and thanks for explanation. This is great. I only maybe summarize this that you mentioned clinical context.

We chose borderline and narcissistic personality disorder to show students the extreme, the limits of communication and to show them that we appreciate and understand the situations when they get into the impossible state of interaction with someone and it doesn't necessarily need to be about them. It means it it, it may also be because of some personality disposition or some personality style. Yes, but it was, it doesn't mean we are in the clinical context because we also use some other, other scenarios where we we used non clinical situation because most of the people and students and parents will be healthy, mentally healthy people with no personality disorders. So I only wanted to put this into context and now I would like to move to another very important topic which is internationalization.

And I would like to ask you Michela, because she is the leader and manager of KA5 activity in UčiTUL project, which is about inviting of international academics here at T well to improve the quality of teaching and learning processes. So Misha, I would like to hear your perspective on internationalization and interdisciplinarity as part of good didactics at in higher education because interdisciplinary involvement like the one with Sharon and the intersection of psychology, law and pedagogy can immensely enhance the learning experience for students. So can you share you share some example of your Co teaching?

M. Marková:

For me, I have to say it wasn't as probably challenging to prepare for because this is what usually people say as an objection to such involvement. I do have the advantage of working at the department I do.

I mean teaching English and cultural studies in particular, because that requires cooperation with people from various different countries as well as fields, which you mentioned the intersection here. I have to admit that I was delighted to have an opportunity to share knowledge with an expert from within the field, meaning Sharon here, and to have a chance to invite her to partake in one of my classes because I attended her workshop, which you mentioned earlier on. And I was really interested in seeing how this works in the class. So, so to say, to see the expert actually doing her tricks, which is why I invited her to give a lecture to my American studies students. And it was great that we could have hands-on experience of this good practice exchange. I know it might seem a daunting task, as academics seem to be too busy with all the different tasks their jobs entail. Yet, it is rewarding.

I have to emphasize this and both for the teachers and even more importantly, for the students because they might also get upset by seeing us as being the only source of information. But not everyone has the opportunity or enough courage to travel abroad. So this experience was immensely important for me to show them the options and to avail of them so that not everyone probably has enough courage to travel through Erasmus, et cetera. And also.

M. Nišponská:

They cannot. Maybe because...

M. Marková:

Because of time, because of the…

M.Nišponská:

Family problems They are taking care of some family members.

M. Marková:

Or students, yeah, especially. But maybe I would like to ask Sharon here how the experience was for you and, concerning what I've said about the lack of opportunities or courage to travel abroad. Could you perhaps mention the COIL conference or what COIL is? Because this, we came to realise, might actually be the opportunity, something we could do here at TUL to enhance or make the chances even more so for the students to participate and the teachers too.

Sharon:

So coil is an amazing thing. It is. It means collaborative online international learning and we have been involved at UMA in online learning since 1965. So, we are really at the cutting edge of online learning. And before the pandemic, I met first Magda through Magdalena Linhart, my colleague at UMA, and also Ken Elliott, when Magda was visiting UMA.

And Magda put me in touch with another teacher here, Pavel Kliment, who cooperated with me on putting together a single module, a single theme within my course. And it was, it was so successful, there were so many apparent roadblocks to it that I didn't really feel were barriers at all. So, of course, we have the time difference. We have the fact that my students tend to be more mature, and Pavel teaches students of traditional age.  There was a language barrier; there were time zone differences. Yet, we put all that aside and through technology, we were really able to make a very robust unit on international arbitration.

So it was in my conflict resolution class, and the entire unit was based on, well there's a very famous painting by Klimt, which is a portrait of Adele Bloch-Bauer, which is called the Woman in Gold. And this was an object, an art object, that was stolen from a Jewish family in Vienna and the daughter or niece wanted to have that repatriated to her in the United States. So, it was a very long process that ultimately involved international arbitration. But we touched on so many topics. I had a historian friend of mine who is a retired professor of history and her specialty is Holocaust in Central Europe. And she gave a short introduction to that era.

Within this class, I had students from TUL, from UMA, my professor friend and myself on a Zoom call. And it was really a great, great experience for everybody. My students never, never had to leave their homes. Yet, they responded on the discussion board with the help of AI translation, Google Translate. And this was years ago now, so it's much better now. And, they talked to each other over e-mail and through the discussion board for three weeks, which was unusual.

M. Marková:

It is unusual, and it sounds great. And This is why I'm so pleased that you are now working with the TUL Vice-rector for Internationalisation, Kateřina Maršíková, to tell the faculty here at this university about the opportunities, as that might be enriching for both the academics and the students, right?

Sharon:

Yes, yes, absolutely. I've been working with Kateřina, who's the Vice-rector for Internationalization and Eva, who is the Vice Dean for Internationalization. I have been working with Jen Cushman, our new president, who has a very strong background in COIL, which is exactly why we were so excited to have her come to us at UMA. She's a real gift to us, and we really want to bring people together across cultures, time zones, and languages as much as possible now. That was not possible before, and for our students at UMA our mission at UMA is to educate people wherever they are, and that folds so nicely into COIL because we're bringing together students of completely different cultures, completely different languages, and unifying them in one learning experience, as well as the teachers who are working together.

So, it's really a great project, and I'm so proud of where we've where we've come with it.

M. Marková:

So I hear; I'd like just to mention that I finished working on the list of people from TUL with whom the details of this event and the conference you've been organizing and working on will be shared here. And you have been putting together a list of interested parties and faculty at the UMA, right?

Sharon:

Yes, I have been. I got a list of all of our faculty members and all the different departments. I've been trying to coordinate possible collaborations between people that I know are interested in either interdisciplinary or co-disciplinary work. I am, at this point, reaching out to those individuals and seeing if they would be happy to work as a team to continue this strengthening of the program that we have had since before the pandemic. We had a bit of a lull during the pandemic, and we were more involved in other things. But now we're coming back together, and I think we're coming back much stronger than ever before.

M. Marková:

This is really important for us in terms of good practice and cooperation and also in terms of making the projects and then the outcomes of the projects sustainable so that we ensure that these procedures are actually put into our curricula and that the cooperation might be an ongoing one so that the benefits actually are long term benefits.

M. Nišponská:

We have a very stable collaboration with UMA. This collaboration was mostly between UMA and TUL. So, it was bilateral, but the trends are to involve even more perspectives from other countries. I would like our teachers to know that if they know, or probably if they have some partners from around Europe or from anywhere in the world, it is possible to include them in COIL, and we will be very happy to share our experience and help you to initiate even new collaboration with, with other partners.

Thank you, Misha, and thank you, Sharon, for this wonderful discussion. I am happy to see you Sharon in my class again. You are staying here until November 4th. So see you at the lecture on Social psychology.

Sharon:

Yes, on Tuesday, and we are planning to have the COIL conference on November 4th. At this point, it is between UMA and TUL. But if we can, if we can manage to find other partners and people who want to watch, we will. And I would strongly encourage any faculty members at TUL or UMA who are even remotely interested in this sort of cooperation to, please, attend the conference. It will be over Zoom, and ask us questions.

M. Marková:

So do watch the inboxes! Because the news is going to be shared with you soon.

Sharon:

OK, yes.

M. Nišponská:

OK, thanks.